zs         zs
 
Výlety a ŠvP / Zimní ŠvP 3.A a 3.C březen 2017
 
Neděle 12. března – Fotky
Naprosto nezvykle, v neděli po obědě, se ke škole sjížděli rodiče s dětmi a vykládali z aut kufry a lyžařské vybavení. Autobus přijel i s vlekem, tak se žáci 3. A a 3. C vezli komfortně. Loučení proběhlo snad bez slziček (alespoň jsem žádné nezaregistrovala). Cesta byla sice dlouhá, s jednou zastávkou na Mohelňáku, ale bezpečná a bez komplikací.
V cílové destinaci na nás čekali dva nejmenovaní stateční tatínci (Trávnička a Pražák), kteří nám pomohli všechny kufry, lyže, lyžáky, batohy a krabice vyložit z autobusu ven a následně do chaty a pak i do patra v chalupě. Lyže do lyžárny, pochopitelně. Jak se vzápětí zjistilo, na některých pokojích netopilo topení. Na žádném pokoji nejsou povlečené postele! Tak hurá do práce! Děti bezradně posedávají na postelích, případně pobíhají z pokoje do pokoje a kdo má ruce nohy, povléká postele. Tatínci mají do konce života napracováno! Konečně jsme dohnali kotelníka, k překvapení nás všech není pod obraz, tak se statečně pouští do řešení problému s nefungujícím topením. Byla to jen nějaká zaseknutá klapka, tak se teplo pomalu rozlézá do všech pokojů.
Konečně je čas na jídlo. K večeři máme smažené rybí prsty a brambory. Spokojenost na všech frontách. Následuje nezáživná část večera – poučování o chování, o povinnostech, co můžeme a nemůžeme. A v devět zní píseň večerní, zavíráme oči a někteří i pusu.

Pondělí 13.3.
Zdatní jinoši vstávají opravdu brzy, ještě za tmy. S tím ovšem učitelský sbor zásadně nesouhlasí. Budíček je v sedm! Zazněla krásná ranní písnička a už se těšíme na svah. Vyrážíme hned po snídani. Lyže jsme poslali napřed, neseme si jenom lyžáky. K vleku je to kousek. Nazouváme výstroj, dostáváme permanentky, stavíme se do fronty a nasedáme na pomu. Někomu se to podaří i napoprvé! Nahoře startuje rozřazovací projížďka a jsme rozděleni do družstev. Nejlíp se má Katka, která získala osobní instruktorku lyžování. Celé dopoledne usilovně trénujeme sjezdové disciplíny, počasí je nádherné, chytáme vitamín D, co to jde.

Po obědě nás paní učitelky zaměstnaly, musíme si trochu lámat hlavy a počítat. Odpoledne vyrážíme do terénu, berou si nás na starost zdejší instruktoři. Hrajeme týmové hry na postřeh, rychlost, obratnost a taky bojovku, kde jsme mohli získat zpět život za správně zodpovězenou otázku. Všechno by šlo jako po másle, jen kdybychom nedostávali tak zákeřné otázky! Vzpomeňte si v zápalu boje kolik je 6x8!

Večerního programu se nemůžeme dočkat, bude krámek? Nejdříve musíme vydělat dukátky, jsou nám vystaveny účty za naše ctnosti i hříchy – jak posloucháme, lyžujeme, trénujeme, pomáháme si, a hlavně jak uklízíme na pokojích. To je stěžejní kritérium pro pořadí návštěv nákupního centra. Zboží je luxusní, první jakosti. Po večerce je poznat, že jsme dostali do těla, usínáme dřív, než dozní písnička.

Úterý 14.3.

Vstávání jsme zvládli až na drobné výjimky bezvadně, hned po snídani vyrážíme na sjezdovku. Svištíme si s větrem o závod, jenom hůlky se někomu pletou při nasedání na pomu. Těšíme se na oběd, dnes je pečené kuře s bramborami. Po poledním klidu bude opět adrenalinová aktivita. Duo Tom – Tom nese luky a šípy, bude se střílet! Už jenom natáhnout tětivu je docela dřina. A přichází zlatý hřeb pobytu, můžeme si vylézt na tu vysokou věž na místním hřišti. Lezeme po skupinkách, pěkně pomalu, schůdek po schůdku… Uf, nikdo se nezřítil. To proto, že umíme dodržovat pokyny!

Před večeří nám paní učitelky připravily nádherné překvapení. Jednak jsme se chvíli učili, což nás ani tak nepřekvapilo, ale pak jsme šli do bazénu! To je relax, voda je krásně teplá! Večer si nás zase bere Tom a královsky se bavíme. Na závěr ještě návštěva v obchodním centru a pak šupem do postelí.

Středa 15.3.

Dnešní ráno nevěstí nic dobrého, přesto jsme z toho vyvázli jen tak tak. Za kopcem prý leje jako z konve, ale zde jen mrholí. Lyžování jsme si i tak užili, možná i proto, že sjezdovka byla téměř celá naše. A co teprve odpoledne! Duo Tom-Tom pro nás měli překvapení. Donesli úvazky a zkoušeli jsme stoupat k nebesům. Trochu nás potom bolely ručičky, ale za ten zážitek to stálo.

Protože jsme neměli běžky,

biatlon jsme dali pěšky.

Okruhy jsme běželi,

po klouzačce sjížděli.

Ten, kdo ležku netrefil,

na schodech se zapotil.

Večerní zábava byla skvělá, ale jen pro toho, kdo hodil šestku. Ten měl šanci v čepici, šále a palčácích rozbalit si příborem čokoládku, ukrojit si kousek a sníst si ho. Pokud někdo další nehodil šestku a jeho pokus tím nezmařil. Nejvíce se nacpali Tomáš a Viki a nemuseli ani dělat kliky.

Čtvrtek 16.3.

Zdraví nás sluníčko! Jen aby nebylo zase moc teplo, nějaký sníh budeme ještě potřebovat. Ale jo, na sjezdovce se ještě něco udrželo, sice místy trochu ledovka, pro dnešek to úplně postačí. Čekají nás závody ve slalomu. Kličkujeme mezi kuželkami i mezi ostatními lyžaři, kteří si také přijeli užít posledního letošního sněhu. Všichni projíždíme cílem, každý pokořil svůj osobní rekord. Užíváme si lyžování i sluníčka.
Odpoledne opět skvělý program. Kluci přinesli v bednách nějaké železo, co to je? Ukázalo se, že jsou to zbraně. Budeme po sobě střílet? Budeme! Naštěstí jsou to zbraně neškodné, v podstatě po sobě budeme střílet objemnějšími ovladači na televizi. Záleží na dobrém maskování, krytí, útěku, schovávačce.
Večer završí náš zdejší pobyt, konečně DISKOTÉKA! Na tu se těšíme celý pobyt. Barevná hudba nás úplně pohltí, skáčeme jako hopíci, trsáme, trsáme, trsáme… 
Balíme až zítra.


Pátek 17. března

Fakt balíme. Celá chalupa je na nohou, někteří opět nemohli dospat. Asi se moc těší domů. Po snídani je nutné si všechny věci napěchovat do kufrů a tašek. Je to docela dřina, ale povedlo se! Máme do oběda čas, jdeme ven. Čeká tam na nás příjemné překvapení, všude po okolí jsou poschovávané různé sladkosti. Stačí jen dobře hledat. Máme plné čepice! Před obědem se musíme na hřišti stihnout ještě pořádně zabahnit, aby mamky měly co prát a pan řidič měl co v autobuse uklízet. Sotva dojíme oběd, už je autobus tady. Nakládáme zavazadla do přívěsu, pózujeme před chalupou k poslední fotce, ukazujeme naše zasloužené medaile za sstatečné ssmýkání osstrých essíček ve sslalomu na ssjezdovce i pokus o ssamostatnost během pobytu. Loučíme se s personálem chalupy a s instruktory. Tom nám docela na rovinu uděluje několik rad do života, že je důležité pro vlastní úspěch vnímat, co říkají ostatní a neprosazovat jen svoje zájmy a potřeby bez ohledu na druhé a bez spolupráce s nimi. Ale to už jsme přeci slyšeli mockrát! Slyšeli, ale neposlouchali. Tedy jen někteří.

Konečně sedíme v autobusu, pan řidič nám pouští film. Poprvé za celý týden jsme zticha a v klidu. Těžko říct, zda je to tím, že jsme připoutaní pásem, unavení nebo fascinovaní televizí, kterou jsme týden neviděli. Cesta ubíhá docela rychle. Před školou je velké vítání, objímání a pusinkování. Jsme doma!




 
All Rights Reserved, created by BezvaWeb.com